Výhled na draft a kteří hráči by mohli Chicago opustit?
Podle aktuálních neověřených informací ma sice platový strop stoupnout o necelé tři miliony dolarů, Hawks se ale díky novým smlouvám pro hlavní hvězdy týmu a díky tomu, že kapitán Jonathan Toews získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče playoff dostali do svízelné situace. Většina hráčů s končící smlouvou bude zřejmě pokračovat v jiných mužstvech a některé další s příliš vysokým platem v poměru k jejich výkonům čeká snad stejný osud.
Spekulací o tom, kdo by mohl zamířit kam, se s blížícím draftem objevilo mnoho. O hráče Blackhawks je jako o vítěze Stanley Cupu zájem, a to nejen mezi fanoušky a bloggery. Chicago se dostalo do finančně svízelné situace a GM Stana Bowmana tak čeká těžká práce. Zatímco v někerých případech pro něho může být jednodušší vyjednávání s volnými hráči; mužstvo má kvalitu, kterou by si mělo udržet i do budoucna, konkurenční GM si uvědomují, že Hawks musí některé hráče obětovat a do výměn tak nejdou z pozice silnějšího partnera.
Chicago má poměrně slušnou zásobu útočníků, kteří mohou naskočit do NHL (nebo se od nich alespoň očekává, že přechod rychle zvládnou): Jack Skille, Kyle Beach, Jake Dowell nebo Bryan Bickell mohou být už na podzim stálými členy kádru a navíc přicházejí z Evropy Mathis Olimb a Niklas Persson. V obraně a v brance už takový přetlak Hawks nemají, mezi zadáky se čekají posily z juniorských soutěží až v rozsahu dvou nebo tří sezon (Shawn Lalonde možná naskočí už letos, dále Nick Leddy a Dylan Olsen).
GM Bowman tak bude ve výměnách chtít zejména ušetřit a za hráče z kádru hlavního mužstva získat volby v draftu. Letošní nabídka talentů se zdá být lepší než ta v roce 2011, dá se tak očekávat, že volby budou chtít Blackhawks spíš už pro nadcházející draft v Los Angeles. Chicago na druhou stranu samo volí až ze 30. pozice a po zisku Stanley Cupu si může dovolit přistoupit k tomuto draftu jiným způsobem. Nejen že může při volbě riskovat (vzít talentovanějšího hráče, který má třeba problémy s fyzickou hrou nebo charakterem), vlastní výběry ale může s klidnějším svědomím použít jako úplatek při trejdech svých přeplácenýc hráčů.
Strategie pro draft tak mohou být naprosto rozdílné. Potenciální scénáře jsou tyto: 1) Hawks vymění několik svých hráčů, které si kvůli platovému stropu nemůže dovolit, za volby v draftu. Několik výběrů pak společně postoupí jinému mužstvu náhradou za vyšší volbu a získá tak talentovanějšího hráče. 2) Hawks na letošní draft rezignují a přihodí výběry ke svým těžko vyměnitelným hráčům, aby se jich zbavilo. 3) Chicago se svými výběry zariskuje a zaměří se na ruské hráče (nejasná situace ohledně mezinárodní smlouvy), hráče po zranění, šikovné hráče menší postavy a další hokejisty, kteří se navzdory svému talentu propadnou žebříčkem. 4) Anebo úplně naopak, Chicago bude vybírat mladíky typu Jarreda Tinordiho, schopné hráče, kteří nemají velký potenciál, ale panuje přesvědčení, že si svou roli v NHL bezpochyby najdou. Hvězdné hráče pak Hawks zkusí hledat spíš v draftech, kde budou volit z vyšších příčech.
Bez ohledu na popisované scénáře se dá očekávat, že si Hawks vyberou nějaké brankáře. Na této pozici Hawks výhledově tlačí bota, i když v hlavním týmu situaci vyřešil (nakrátko?) Antti Niemi. Jinak ale těžko hádat, na koho Hawks ukáží, až na ně přijde na 30. místě řada, pokud vůbec budou z tohoto místa volit a pokud to bude vůbec jejich první výběr na nadcházejícím draftu. Jestliže ale odhlednéme od hráčů, kteří by již měli mít po prvních 20 výběrech jasno o svých mužstvech, přichází do úvahy třeba tito hokejisté: útočníci John McFarland (Sudbury, OHL, velký talent měl ale velmi, velmi špatnou sezonu), Quinton Howden (Moose Jaw, WHL, všestranný hráč a dobrý bruslař), Brad Ross (Portland, WHL) nebo brankář Calvin Pickard (Seattle, WHL, mladší bratr také gólmana Cheta Pickarda, nedávno draftovaného Nashvillem). Pokud ale Hawks zůstanou u hráčů z amerického univerzitního systému, mohli by zvolit například Jadena Schwartze (šikovný útočník, jde na podzim na Colorado College), nebo Brocka Nelson (centr, získal ocenění Mr. Hockey pro nejlepšího středoškolského hráče v Minnesotě). Z Evropanů pak zmiňme Rusy Kirilla Kabanova (potenciálně velký propadák draftu, šikovný útočník už vystřídal několik agentů a je těžké s ním vyjít) a Maxima Kytsina (útočník Novokuznetsku), švédského forvarda Calle Jarnkroka (Brynas) nebo Petra Straku, českého křídelníka Rimouski (QMJHL). Mezi obránci mají Hawks dostatečnou zásobu nadějí, pokud by přeci jen zvolili hráče do zadních řad, nabízejí se silový Jarred Tinordi, tvůrce hry Jon Merrill nebo ostrostřelec od modré čáry Justin Faulk. Všichni tři strávili letošní sezonu v americké reprezentaci do 18 let a na podzim jdou na university.
Na následujících řádcích se ve stručnosti podíváme na to, jakou šanci mají jednotliví hráči, kteří v minulé sezoně nastoupili za Blackhawks, šanci, že už chicagský dres oblékat nebudou.
100% – John Madden, Kim Johnsson
Kim Johnsson přišel spolu s Leddym za Cama Barkera, brzy se ale zranil a kvůli otřesu mozku už do hry nezasáhl. V Chicagu tak působil jen krátce, těžko očekávaž, že by jako volný hráč podepsal s týmem takovou smlouvu, která nezatíží rozpočet, a zřejmě zkusí štěstí jinde, kde získá lepší finanční ohodnocení. Díky většímu počtu zranění z poslední doby ale zájemců asi nebude příliš. John Madden by naopak neměl mít vůbec žádné starosti s tím najít nové mužstvo. V Chicagu se mu dařilo hodně na začátku sezony a v playoff byl pak důležitým hráčem týmu, který nakonec získal Stanley Cup. Hovoří se o tom, že chce dvouletý kontrakt s platem 2,5 milionu dolarů, což je sice na jeho přínos možná trochu mnoho, přesto je možné, že se takový kontrakt získá. Pro Chicago je to asi o 1,5 milionu více než si může dovolit a je jisté, že Madden určitě jinde pořídí lépe. Po jednom roce tak Hawks opustí.
90% – Cristobal Huet, Brent Sopel, Nick Boynton
Francouzský brankář Cristobal Huet se během svého působení v Chicagu choval (alespoň navenek) vzorně, ačkoliv situaci neměl jednoduchou. S platem 5,6 milionu dolarů se očekávalo, že bude pro tým klíčovou osobností, tuto roli ale nenaplnil a podávál přinejlepším rozpačité výkony. Chicago se na něj nemůže spolehnout a není možné, aby v týmu nadále působil jen jako náhradník. Jeho výměna je drahá, ne-li vyloučená, dá se ale předpokládat, že bude uklizen na farmu či do Evropy (Rusko, Švýcarsko). Hawks mu sice budou dále vyplácet gáži, ta se už ale nebude počítat do platového stropu.
Podobně je na tom veterán Brent Sopel, který ale v playoff podával velice dobré výkony. Během sezony ale nebyl velký přínosem a na další sezonu má příliš vysoký plat. Pokud se najde nějaký zájemce, kterému se líbila jeho hra v playoff a bude věřit, že v ní může Sopel pokračovat, je výměna nasnadě. Jinak případá do úvah farma v Rockfordu anebo konec kariéry. Zdá se, že Sopel je v Chicagu důležitým prvkem v kabině a v komunitě, pokud by ukončil kariéru, je pravděpodobné, že v týmu v nějaké jiné pozici zůstane. Nick Boynton ve finále playoff nezklamal, jinak ale nebyl příliš využívaný. S platem sice půjde dolů, těžko ale předpokládat, že by to bylo tak nízko, aby Hawks mohli jeho požadavky akceptovat. A pokud ano, nic tomu v tuto chvíli veřejně nenasvědčuje. Je možné, že nakonec zkusí štěstí v Evropě.
80% – Andrew Ladd, Ben Eager, Jack Skille, Kris Versteeg
Díky těsnému místu pod platovým stropem (a faktu, že žádný tým nesmí mimo sezonu překročit hranici 110% jeho výše) se zdá, že Hawks nemohou v tuto chvíli ani nabídnout kvalifikační nabídku Andrew Laddovi. Pokud tak neuskuteční, stane se z dvojnásobného vítěze Stanley Cupu volný hráč bez omezení a Chicago z jeho odchodu nezíská vůbec nic. V zámoří se tak spekuluje, že se ho GM Bowman snaží velmi aktivně vyměnit, aby na jeho odchodu netratil tým absolutně. Ladd je užitečným hráčem, který sice není pro mužstvo klíčový, odvede ale spoustu práce. Na trhu by neměl mít problémy najít zájemce o své služby, ti ale mohou v klidu počkat až mu vyprší stávající kontrakt a získají ho zadarmo. Dá se tedy předpokládat, že jeho práva Hawks narychlo postoupí jinému týmu na draftu výměnou za volbu v některém ze středních kol. Pokud by se ale předtím podařilo Chicagu dříve vyměnit jiného hráče, mohou si Ladda udržet kvalifikační nabídkou (povinná nabídka s 10% navýšením platu). Ať už ji kanadský útočník přijme nebo nikoli, Hawks budou mít celé léto na to, aby pro něho našli buď místo v sestavě nebo nový domov.
Trochu podobná situace panuje okolo Bena Eagera a Jacka Skilleho. Oběma končí smlouva a budou chráněnými volnými hráči, pokud dostanou kvalitifakční nabídku. Eager sice působil v hlavním týmu, otřesy mozku ale mají velký vliv na jeho přínos mužstvu. Skille se přes svůj příslib do kádru Blackhawks stále nepropracoval. Oběma by kvalifikační nabídka zajistila plat více jak 1 milion dolarů, což je pro tyto hráče v Chicagu příliš. Buď tedy nabídku na prodloužení smlouvy vůbec nedostanou anebo budou asi později v létě vytrejdováni.
Kris Versteeg je důležitou osobou současného kádru Blackhawks, se třemi miliony dolarů je ale tento šikovný hráč nahraditelný. V ideálním případě by ho Chicago rádo udrželo; Versteeg je mladý, schopný vypracovat si sám šanci a buď ji zakončit nebo připravit příležitost spoluhráči. Zároveň je solidní ve vlastním pásmu. V porovnání s dalšími útočníky je ale první na ráně, jeho výkony jsou nevyrovnané a vedle řady dobrých akcí předvádí také poměrně dost minel a často ztrácí puky. Někdo musí odejít a při zvážení pro a proti je Versteeg nejblíže tomu, aby dostal černého Petra on. Chicagu by mohl získat nazpět volbu v druhé polovině prvního kola, případně nižší draft a nějakou naději. Nelze ani vyloučit trejd společně s některým přeplaceným hráčem za mizernou protihodnotu, jen aby Hawks ušetřili.
70% – Tomáš Kopecký, Adam Burish
Od ZOH se sice Tomáši Kopeckému herně dařilo, jinak se ale v Chicagu spíš hledal. Má smlouvu na další rok s platem 1,2 milionu dolarů, což sice není mnoho, pokud by ale měl vysedávat na tribuně jako tomu nejednou bylo v letošní sezoně, je to zbytečný luxus. Hawks při jeho příchodu počítali s tím, že se zvýšeným prostorem stoupne jeho produktivita, to se ale nestalo. V playoff byl užitečný, jinak ale nahraditelný hráč. Pokud se Hawks rozhodnou, že nemá místo v prvních třech formacích, pravděpodobně ho nahradní levnější hráči jako Bickell nebo Dowell.
Adam Burish měl letos sezonu pokaženou zraněním. V chicagské kabině je důležitým hráčem, na ledě ale často nechybí, i když si roli provokatéra užívá a je v ní přínosem pro mužstvo. Hawks by ho za rozumný peníz určitě udrželi rádi, dá se ale očekávat, že na volném trhu získá lepší finanční ohodnocení. Bude zřejmě záležet jen na něm, pokud bude chtít v Chicagu pokračovat, vysoký plat zde ale nedostane.
60% – Dustin Byfuglien
V playoff se po přenosu do útoku proměnil v bestii, která rozsápala Vancouver a San José. Dal tak vzpomenout na loňskou sérii proti Canucks. Za dvě sezony dohromady možná 15 utkání, kdy zářil jako nikdo jiný, v ostatních byl vyloženě průměrný a bez zájmu. Dokáží Blackhawks odhalit, jestli je pan Hyde nebo doktor Jekyll? Se svým zvlaštním stylem humoru má v kabině své místo a jeho schopnosti na ledě jsou unikátní. Ne vždy je ale ochoten jít do zápasu naplno. V porovnání s ostaními více či méně přeplacenými hráči tak vychází lépe než Versteeg, zřejmě ale hůře než Bolland nebo Sharp. Pokud na něho přeci jen nezbudou peníze nebo místo, je více než pravděpodobné, že bude vyměnět do Východní konference. GM Bowman dobře ví, že pokud má Byfuglien kdy hrát proti Chicagu, čím méně takových zápasů bude, tím lépe.
50% – Antti Niemi, Brian Campbell
Antti Niemi dotáhl Hawks ke Stanley Cupu, i když ve finále proti Philadelphii nebyl nepřekonatelný. V klíčových momentech ale svůj podržel a potvrdil tak vydařenou sezonu. Po sezoně mu vyprší smlouva a bude chráněným volným hráčem. Nelze očekávat, že by dal Hawks nějakou slevu z dobré vůle, a již se hovoří o tom, že některý se soupeřů riskne nabídku. Pokud by Niemi jako chráněný volný hráč podepsal s jiným týmem, Hawks získají tabulkově určenou protihodnotu anebo mohou nabídku dorovnat. V Niemiho případě to není tak strašidelné, nižší smlouvu by mělo Chicago srovnat bez rozmyšlení, u vyšší pak získají vysoké volby v draftu. Letos v létě je navíc k dispozici poměrně dost slušných brankářů na dočasné zalepení díry na tomto postu. Každopádně se dá předpokládat, že Niemi bude chtít své rychle nabyté slávy využít a počká si na případnou nabídku. Hawks ale mohou kontrovat požadavkem na arbitráž. Tady po přihlednutí k okolnostem měla Niemimu přiklepnout jednoletý kontrakt na rozumnou částku (a před slyšením zároveň nebude možné, aby Niemi podepsal s jiným mužstvem). Pokud Hawks nenajdnou s finským brankářem společnou řeč na delším kontraktu dříve, je ostatně arbitráž ideálním řešením. Chicago má na rok vystaráno a nemělo by přeplácet, Niemi bude po sezoně volný a může podepsat s kýmkoliv. Zejména proto by měl mít větší motivaci své výkony zopakovat nebo vylepšit.
Brian Campbell pobírá příliš mnoho peněz, pro chicagskou hru je ale nezanedbatelný. V playoff sice netrávil na ledě tolik času, po brzkém návratu po zranění se ale výkon mužstva znatelně pozvedl. Díky obrovskému platu je ale pro Chicago zátěží a jestli by se ho podařilo vyměnit za někoho srovnatelně dobrého, Hawks mohou udržet o jednoho lepšího hráče více. Problém je v tom, že ne mnoho týmů si může Campbellův plat dovolit a ofenzivní zadák má navíc ve smlouvě klauzili, že si může vybrat, kam bude případně vyměněn. Pro Chicago se jako volný hráč rozhodl hlavně pro to, aby byl blíže rodině: v San José mu jinak moc nechybělo a Atlanta nabídla více peněz. Zádrhel je také v tom, že srovnatelně kvalitní hokejisté, ačkoliv Campbell není bezchybný, nerostou na stromech a mnoho takových v NHL nepůsobí. Možná vhodnou variantou by byla výměna za Romana Hamrlíka do Montréalu. Campbell by šel do druhé konference, stále blízko domova. Chicago by získalo hráče s (o trochu) nižším platem, kterému navíc bude končit smlouva (a ušetřené peníze mohou jít na setrvání Brenta Seabrooka). Habs by sice získali kvalitního (kvalitnějšího?) hráče, ale závazek na dlouhou dobu za velké peníze. Chicago by muselo takovou výměnu opepřit. Výměna Campbella by Hawks vyřešila dost potíží, nejedná se ale vůbec o snadnou věc. Na řadu přijdou dříve jiné možnosti a varianty.
40% – Niklas Hjalmarsson, Troy Brouwer, Corey Crawford
Niklas Hjalmarsson určitě získá výrazné navýšení platu, má za sebou dobrou sezonu. Pro Chicago se jedná o slibného hráče, kterého by nerado ztratilo. Pokud ale finanční požadavky švédského zadáka přesáhnout únosou mez, není místo pro nostalgii a Hjalmarsson bude odejit. Oproti Niemimu je zásadní jedna věc, pokud Hjalmarsson podepíše jako chráněný volný hráč smluvu s jiným týmem, která bude na tak nízký plat, že nabízená náhrada voleb na draftu bude zanedbatelná, může se stát, že i tento tabulkově niší plat bude pro Blackhawks příliš vysoko. GM Bowman by pak nejspíš nabídku dorovnal, mladého obránce by pak ale musel vytrejdovat (anebo se rozhodovat mezi ním a Seabrookem). Po zdařilé sezoně můžeme jen spekulovat nakolik si Hjalmarsson svých výkonů cenní finančně. Hawks nemají nejmenší zájem na tom, o tohoto hráče přijít a udělají vše, aby ho udrželi, může se ale stát, že nebudou mít jinou možnost.
Troy Brouwer neodehrál špatný ročník, na jeho konci se na něm ale podepsala vážná nemoc jeho otce a hokej musel jít stranou. Nemá příliš vysokou smlouvu a pokud dokáže hrát stále naplno, důrazně a aktivně v prostoru před brankou, měl by v Chicagu zůstat. Je ale možné, že ho čeká podobná cesta jako Reného Bourquea. V juniorce a AHL nepatřil mezi největší naděje Blackhawks, postupně se ale vypracoval na solidního hráče pro NHL. Je slibný, ale jestli nedokáže přesvědčit trénery, aby dostal větší příležitost, dříve nebo později ho nahradí někdo další, mladší a levnější. Bourque v Chicagu neměl šanci prorazit dále, v Calgary se mu to podařilo. Brouwer může být stejný případ, zatím je ale laciný a své místo v sestavě má.
Corey Crawford čeká dlouho trpělivě na větší šanci, která by mohla přijít právě letos. Nejasná je zatím situace ohledně nové smlouvy pro Niemiho a brankářská otázka je tak nevyřešená. Pokud Hawks zvolí raději variantu mladého nahrádníka než zkušené záložní varianty, je tohle pro Crawforda ideální situace. V opačném případě bude asi hledat štěstí jinde, tak jako se to povedlo řadě jiných bývalých brankářů organizce Blackhawks z poslední doby (Mike Leighton, Craig Anderson, potažmo Mike Brodeur nebo Adam Berkhoel). Předpokládáme přitom, že v očích vedení klubu je Crawford stále výše než Hannu Toivonen, který přišel v průběhu sezony ze St. Louis a nyní by měl jednat o nové smlouvě.
30% – Bryan Bickell, Colin Fraser, Jordan Hendry, Jake Dowell
Trojice prvně jmenovaných bude v létě bez smlouvy, pro Chicago by ale nemělo být nákladné dohodnout se na prodlouženích. V omezených rolích se všichni prosadili a je v zájmu Blackhawks tyto hokejisty udržet, ať už do stejné pozice anebo pokud by měli dostat více prostoru na ledě. Jake Dowell, loni kapitán farmářského týmu, má smlouvu podepsanou, je levný a zdá se, že Hawks počítali s tím, že ho do mužstva zapracují spíš dříve než později. Bývalý hráč University of Wisconsin by měl mít do hlavního mužstva blízko, o svou roli se ale bude muset v přípravném kempu poprat (ať už s jinými hráči z farmy nebo s nově příchozími hráči z Evropy).
20% – Dave Bolland, Marián Hossa, Patrick Sharp
Marián Hossa má podepsanou dlouhodobou smlouvu s velice přátelským číslem do platového stropu. Přestože se mu v playoff a závěru základní části nedařilo střelecky, Chicagu k triumfu přispěl na mnoha jiných frontách. Není důvod předpokládat, že by v dalších sezonách neměl patřit k tahounům mužstva a elitním útočníkům soutěže. Jediné otázky tak mohou vyvolávat jeho zdravotní obtíže: nakolik vydrží operované rameno. Jinak se ale spekulace o jeho výměně zdají býti nesmyslnými výplody čísi fantazie.
Také u Davida Bollanda se zdravotní otazník. Po operaci zad se sice vrátil se slabou výkonností, to se ale dalo předpokládat. V playoff se však rozehrál ke skvělým výkonům, eliminoval nejlepší hráče Vancouveru a San José a sám se zapisoval často do statistiky. V průběhu sezony zdálo, že s každý dalším utkáním má blíže k tomu, aby byl první, kdo kvůli snižování zvýšeného rozpočtu změní dres. Playoff ale tyto myšlenky spláchlo do propadliště dějin. Pokud záda přestanou zlobit (nejen Eric Daze je příkladem toho, že zranění zad jsou velmi ošidná), měl by být Bolland dlouhodobě základním stavebním kamenem chicagské sestavy, ať už jako centr druhé nebo třetí formace.
Patrick Sharp je pro Blackhawks klíčový hráč. Přestože Toews, Kane a Hossa mají více prostoru v médiích, Sharp je pro mužstvo nepostradatelný. Při srovnání s podobně placenými Byfuglienem, Bollandem a Versteegem má jedinou nevýhodu: je starší a tak se dá očekávat, že jeho výkony se už nebudou zlepšovat, tak jako u jmenované trojice. Jinak ale Sharp plní skvěle jakoukoli roli dostane: na křídle eltiních útoků střílí branky, v centru dobře brání a rozehrává situace, ve formaci s horšími spoluhráči pak dokáže celý útok pozvednout. Významný je jeho přínos v kabině, projevuje se jako vůdce a tahoun. Sharp není nenahraditelný, ale v současném kádru má své jednoznačné místo. Pokud Hawks chtějí ušetřit na jeho místě, bude velmi složité sehnat po všech stránkách adekvátní náhradu.
10% – Patrick Kane, Brent Seabrook
Pokud by kdy měli Hawks volit mezi Jonathanem Toewsem a Patrickem Kanem, chicagský kapitán zřejmě získá více. Kane možná na veřejnosti působí jako zlobivé dítě a na ledě někdy často ztrácí kotouče, v této sezoně ale výrazně zlepšit své odhodlání pomáhat při obranné činnosti. Pro Chicago je navíc velice důležitý z marketingového hlediska a jeho dovednosti nikdo nezpochybňuje. Hawks by museli dostat skvělou nabídku, aby ho byli ochotni vyměnit. Vyloučit trejd nelze, je ale velmi nepravděpodobný.
Brent Seabrook měl v průběhu roku i herně dost špatná období, beztak je ale jedním z klíčových hráčů mužstva na ledě i mimo něj. Protihodnota by v případné výměně musela být velice zajímavá, aby Hawks o jeho přestupu uvažovali. Z blížící se uzávěrkou přestupů v březnu 2011 ale mohou takové myšlenky dojít světla světa častěji, jelikož v létě Seabrookovi stávající smlouva vyprší. Záleží na tom, kolik se teď v létě a případně během sezony podaří GM Bowmanovi ušetřit, na Seabrooka se ale tak jako tak asi peníze najdou (neměl by dostat více jak Duncan Keith a už teď pobírá 3,5 milionu dolarů).
0% – Jonathan Toews, Duncan Keith
Bez komentáře.