Chicago druhý den draftu získalo sedm zámořských hráčů
Blackhawks si druhý den draftu vybrali ofenzivního obránce Dillona Fourniera, dřívější jedničku draftu QMJHL, důrazné útočníky Chrise Calnana a Garreta Rosse, drobného centra a chicagského rodáka Vincenta Hinostrozu, ostrého obránce Travise Browna a v 7. kole pak brankářskou dvojici Brandon Whitney, Matt Tomkins.
Druhý den draftu proběhlo v nezvykle rychlém sledu zbývajících 6 kol. Chicago se zaměřilo na variabilitu a přidalo do své juniorské sestavy hráče nejrůznějšího kalibru. Hawks opět sázeli na mladé hokejisty z USA a Kanady, žádného dalšího Evropana k Teuvo Teräväinenovi, který jim spadl do klína v 1. kole, už nepřidali. „Podařilo se nám to, co jsme si předsevzali,“ komentuje draft GM Stan Bowman. „Získali jsme hráče na různé posty, různých herních stylů. Máme šikovné i důrazné hokejisty a dvojici brankářů.“
V sobotu přišli Hawks poprvé na řadu na 48. příčce a trochu překvapivě si zamluvili obránce Dillona Fourniera z Rouyn-Noradny v QMJHL, který měl podle The Hockey News slyšet své jméno někdy ve druhé polovině třetího kola, v hodnocení Central Scouting byl 136. mezi zámořskými hráči. Jednička draftu QMJHL z roku 2010 letos odehrála za Huskies 52 utkání, během kterých zaznamenala 38 bodů (9+29) a 59 trestných minut. Fournier, rodák z Montréalu, obdivuje Duncana Keitha a snaží se hrát podobným stylem. „Z Fourniera jsem skutečně nadšený,“ radoval se ředitel skautingu Mark Kelley. „Má dobrou postavu a je velmi, velmi dobrý na puku. Aktivně vykrývá prostor. Neřekl bych, že je to velký tvrdý obránce, ale bojovnost mu není cizí.“
Na dalších třech příčkách po Fournierovi byli draftováni Martin Frk, Colton Sissons a Dalton Thrower, trojice nadějí, která si mohla dělat slušné ambice na to, že bude mít jistotu už po pátečním 1. kole draftu.
Ve třetím kole na 79. místě si Chicago vybralo pravé křídlo Chrise Calnana, synovce dřívější hvězdy Blackhawks Jeremyho Roenicka. Calnan letos působil ve středoškolské lize v Nobles a během 27 utkání nasbíral 55 bodů (28+27) a 13 minut. Na fyzických testech v Torontu krátce před draftem měl ze všech přítomných mladíků nejlepší výsledky, v 5 kategoriích byl úplně na špici, v dalších 5 pak mezi pětkou nejlepších. Nikdo jiný nevyhrál více než dvě kategorie. Přesto se nedá říct, že by byl blízko tomu, aby bojoval o místo v hlavním týmu. Důrazný útočník se ještě nerozhodl jestli bude v příští sezoně hrát ve středoškolské lize v Torontu nebo v USHL za Waterloo, na podzim 2013 ale nastupuje doma v Bostonu na Boston College. Calnan tak sleduje stejnou cestu jako předloňská jednička Hawks Kevin Hayes, který také před příchodem na Boston College hrával za Nobles. „To je šíléné, že si mě vybral stejný tým [jako strýce Jeremy Roenicka],“ pověděl Calnan. „Odmalička pro mne byl velkým vzorem, určitě z toho má teď velkou radost.“
Svůj výběr ve 4. kole (109. v pořadí) vyměnili Hawks do San José za volbu v 7. kole (191. celkem) a 4. kolo příští rok. „Bylo několik týmů, kteří nás oslovili s podobnou nabídkou, vždy to ale byl ještě větší pokles,“ hodnotí GM Bowman. „Jsme rádi, že jsme získali další volbu v 7. kole.“
V 5. kole si Chicago zamluvilo na 139. příčce levé křídlo Garreta Rosse ze Saginaw, tedy spoluhráče Brandona Saada, kterého si vybrali loni ve 2. kole. Oba hráči spolu v minulé sezoně nastupovali v jednom útoku a ostře hrající Ross zaznamenal 25 branek a 29 přihrávek (výrazně více než v minulých dvou sezonách) v 60 utkáních. Ve 12 duelech playoff přidal 10 bodů (6+4) a 23 trestných minut. Ross už oslavil dvacáté narozeniny, na draftu jej tak stejně jako loni Andrew Shawa už dvakrát všechny týmy ignorovaly a rodák z Michiganu může už na podzim naskočit do sestavy farmářského týmu v Rockfordu. „Dostal jsem od GM Saginaw textovku, že jsme získali skutečného bojovníka,“ oceňuje Kelley. V Saginaw nyní Saada a Rosse trénoval Greg Gilbert, bývalý hráč Chicaga a dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, dříve mj. hlavní trenér Calgary.
Ještě v 5. kole vybírali Hawks místo New Yorku Rangers (po výměně Johna Scotta letos na jaře) ze 149. místa a získali spolehlivého obránce Travise Browna z Moose Jaw (WHL). Rodák z Winnipegu letos odehrál 66 zápasů, během kterých nasbíral 31 bodů (7+24) a 45 trestných minut. Brown byl nejproduktivnějším obránce Warriors a těžil tak ze zranění Morgana Riellyho, jehož si jako 5. celkem letos zamluvilo Toronto. Poté, co se Rielly uzdravil po zranění kolene, Brown o místo v první přesilovké formaci přišel, nadále ale dostával prostor v početní převaze s druhou speciální pětkou.
V 6. kole udělali Hawks radost drobnému střednímu útočníkovi Vincentu Hinostrozovi. Chicagský rodák a fanoušek Blackhawks posílil v létě 2010 po šesti letech v žákovském mužstvu Chicago Mission tým Waterloo v USHL a v minulé sezoně zdvojásobil svůj bodový příspěvek. Hinostroza v 53 zápasech vstřelil 20 branek a na 23 přihrál, ke 46 bodům přidal 56 trestných minut. V USHL zůstane v dalším roce a snad se v jednom mužstvu sejde s Chrisem Calnanem. Na podzim 2013 nastupuje na univerzitu v Notre Dame. „Nikdy jsem si nemyslel, že tento den nastane, jsem z toho nadšený. Odmala jsem si snil o tom, že mne draftuje právě Chicago,“ radoval se Hinostroza, který neměl úspěch na draftu vůbec jistý, přesto ale s rodiči vyrazil na 8hodinovou jízdu do Pittsburghu. V minulosti údajně slýchal, že je průměrným hráčem a navíc ho pro profesionální kariéru trochu limituje menší vzrůst, přesto se Hinostroza rozhodl o svůj sen bojovat a solidními výkony ve Waterloo si řekl o volbu v 6. kole.
V posledním kole si Chicago vybralo dva brankáře. Nejprve ze 191. místa (původně San José) ukázali na Brandona Whitneyho a poté z vlastní 199. příčky na Matta Tomkinse. Téměř dvoumetrový Whitney byl před draftem hodnocen jako druhý nejlepší zámořský brankář, na své jméno ale musel čekat až téměř do konce draftu. Není jasné, proč ho všichni tak dlouho přehlíželi, Chicago v něm ale získalo velice nadějného gólmana. Whitney využívá svou postavu k vykrývání branky, je ale nečekaně rychlý a nebojí se vyjíždět proti útočníkům, aby lépe vykryl úhel. Ve své první celé sezoně ve Victoriaville nastoupil do 36 zápasů s bilancí 22 výher, 4 remízy a 4 porážky. Jako nováček měl šestý nejnižší průměr inkasovaných gólů ze všech brankářů v soutěži, v úspěšnosti zákroků se umístil na 8. příčce. Na MS 18 reprezentoval Kanadu, do hry se ale nedostal. Jeho oblíbeným týmem je Montréal a brankářským vzorem Mike Smith z Phoenixu, ale poté co si u stolu Blackhawks vyzvedl dres a mluvil na kameru se zástupci oficiálních stránek klubu, pověděl, že v mládí se zájmem sledoval výkony Coreyho Crawforda v Monctonu (QMJHL).
Tomkins byl po sezoně na 10. místě mězi severoamerickými brankáři, oproti hodnocení v polovině roku si polepšil o 5 míst. V nižší juniorské lize v Albertě působil rodák z Edmontonu v mužstvu Sherwood Park a ve 33 zápasech kryl 89,4 procenta střeleckých pokusů.
„Matt Tomkins se nám hodně líbí, oba [s Brandonem Whitneym] byli na našem seznamu,“ pochvaluje si Kelley. „Očekáváme, že s ním budeme moci počítat za 3 až 4 roky. Tomkins jde na [univerzitu] Ohio State, kde bude trénovat pod koučem, který dříve pracoval v americké reprezentaci do 18 let s Jackem Campbellem [draftovaný jako 11. celkem v roce 2010] a [Johnem] Gibsonem [draftovaný loni ve 2. kole], to na to mělo vliv. Andrew Allen [trenér brankářů na farmě v Rockfordu] viděl hodně záznamů ze zápasů obou brankářů, Tomkinse sledoval často naživo a o obou má vysoké mínění.“
„Kromě prvního kola jsme měli vybrané brankáře, o kterých jsme se před každou volbou bavili, ale vyčkávali jsme,“ vypráví Kelley. „Vždy jsme porovnávali hodnotu gólmanů s ostatními hráči, kteří nám byli k dispozici. Neměli jsme široký seznam brankářů, ale oba mladíci na něm byli.“
Kelley se ještě vrátil k Teräväinenovi, kterého Hawks získali v 1. kole: „Upřímně řečeno, v minulých třech týdnech jsme o něm moc nemluvili. Neměli jsme pro něho jmenovku, nečekali jsme, že bude k dispozici. Když se blížila naše volba, nebavili jsme se o něm. V takových chvílích se zdá, že vždy, když zmínitě nějaké jméno, tak to zakřiknete, a to přeci nechceme.“