Blackhawks se vracejí ke zkušenosti
Volný a rozšířený překlad článku "Chytrý krok nikdy nepřichází dost brzo" od Barry Rozenera z Daily Herald, ve kterém se autor zamýšlí nad postavou Denise Savarda v organizaci Blackhawks. Vyznívá z něj, že Savard se nikdy neměl stát trenérem Blackhawks.
V posledních skoro 20 letech Blackhawks většinou sázeli na trenéry bez zkušeností v NHL. Někteří dokonce neměli zkušenosti s trénováním ani v nižších soutěžích. Posledním trenérem, který k Blackhawks přišel a měl zkušenosti s vedením jiného týmu NHL byl Brian Sutter, který nastoupil před sezonou 2001-02 a Blackhawks po 5 letech dovedl v roce 2002 do playoff. Jenže další sezonu se Blackhawks do playoff opět nedostali a 3. rok pod trenérem Sutterem byl pro Blackhawks jedním z nejhorších v historii. Před Brianem Suttrem byl dalším koučem, který měl zkušenosti z jiného klubu NHL Mike Keenan, který vedl Blackhawks v letech 1988-1992, v každém roce dokázal tým dovést do playoff a v posledním roce svého působení u týmu jej dovedl až do finále Stanley Cupu, kde ovšem byli lepší Penguins.
Ostatní trenéři, nebudeme-li počítat provizorní působení Boba Pulforda byli nováčci, kteří povětšinou neuspěli. Nutno ovšem říci, že ne vždy to byla pouze jejich vina, odpovědnost na to samozřejmě nesl i management. Za posledních 20 let tak svou trenérskou kariéru v NHL zahájilo dohromady 7 trenérů. Po Keenanovi přišel Darryl Sutter, který ovšem předtím trénoval jak v juniorech, tak v již zaniklé IHL, kterou před příchodem do Chicaga dokázal vyhrát. V Chicagu působil 3 sezony a pokaždé tým dovedl do playoff poslední rok Blackhawks skončili až ve 3. kole, jinak pokaždé v 1. V roce 1995 nastoupil k týmu Craig Hartsburg, který přišel přímo z juniorské OHL, kde Guelph dovedl do finále. První 2 roky se Blackhawks do finále dostali, v posledním roce jeho působení Blackhawks ovšem poprvé po 28 letech nepostoupili do playoff a Hartsburg se musel poroučet. Blackhawks stačil jeden další postup do playoff k vyrovnání rekordní série Bostonu Bruins, kteří se do playoff podívali 29x v řadě.
V sezoně 1998-99 následoval nevydařený pokus s bývalým hráčem a kapitánem Blackhawks Dirkem Grahamem, který u Blackhawks skončil již po 59 utkáních a nahradil ho jeho asistent Lorne Molleken. Pod jeho vedením se Blackhawks zvedli, když měl úspěšnost 65%, ale na playoff to opět nestačilo. Molleken byl po sezoně oficiálně jmenován trenérem Blackhawks, ale po tragickém začátku, kdy Blackhawks vyhráli 5 z úvodních 24 utkání byl sesazen z funkce hlavního trenéra a jmenován pouze asistentem a hlavním trenérem se stal Bob Pulford, který opět zaznamenal více než 53%, ale zaspaný začátek znamenal 3. rok bez playoff.
V roce 2000 Blackhawks jmenovali koučem prvního trenéra, který začal s trénováním v Evropě, Alpo Suhonena. Na začátku sezony 2000-01 však byli za střídačkami 2 evropští trenéři, když Penguins vedl Ivan Hlinka. Ani Suhonen nevydržel u týmu celou sezonu a byl odejit, i když podle oficiálních prohlášení za jeho koncem v Chicagu stáli zdravotní problémy. Do konce sezony pak vedl tým provizorně Denis Savard. A playoff bylo opět to tam.
Po působení Briana Suttera a výluce se týmu ujal Trent Yawney, další nováček v NHL, který si své místo v NHL zasloužil dobrým vedením chicagských nadějí v Norfolku v AHL, když pokaždé dokázal při svém působení tým dovést do playoff. Ale ani on nedovedl Blackhawks v sezoně 2005-06 do playoff a po 21 utkáních sezony 2006-07 byl vyhozen a nahrazen Denisem Savardem. A zde po menším historickém exkurzu může začít slíbený překlad výše zmíněného článku.
Není to přehánění, když se řekne, že Denis Savad zachránil Blackhawks, když ho v roce 1980 draftovali, autor dokonce přiznává, že je pyšný na to, že byl jeho nejoblíbenějším hráčem, ale vzápětí dodává, že se nikdy neměl stát trenérem Blackhawks.
Na svůj post prostě neměl a nezasloužil si ho. Nikdy předtím žádný jiný tým nevedl, když měl jít trénovat do AHL odmítl to, místo toho byl 8 let asistentem na lavičce Blackhawks, kde se různí trenéři střídali doslova jak na běžícím páse a playoff za tu dobu Blackhawks okusili pouze jedinkrát.
Možná by vše vypadalo jinak, kdyby se Savard vypracoval z nižší soutěže. Takhle se k postu hlavního trenéra dostal díky tomu, že majitel Blackhawks William Wirtz mu před deseti lety slíbil, že se trenérem Blackhawks jednou stane. Když Blackhawks vyhodili Yawneye, dali klíčky od auto někomu, o kom si mysleli, že umí řídit, protože dlouhou dobu sledoval jiné jak se řídí. Všichni víme, že takhle to ovšem nechodí.
Nezkušenost se projevila na vztahu k hráčům a k médiím. Když se týmu nedařilo, Savard velmi často používal "kouzelnou formuli": "Jsme unaveni z těžkého rozpisu" pro omluvu špatného výkonu v zápase. Byla to omluva nejen pro trenéra, ale i pro hráče, kteří tak nemuseli plně nést zodpovědnost za své špatné výkony. Jiní trenéři takovéto výmluvy, ač mají všichni rozpis stejný neužívali. Dalším problémem podle autora byl, že Savard nedokázal posadit vysoce ceněné mladíky v případě, že hráli sobecky, což by se ostatní trenéři v takovémto případě nestalo.
Pro srovnání uvádí autor, že Joe Quenneville byl loni v Coloradu v horší situaci než Blackhawks, ale nikdy se nevymlouval na zranění, na to že jeho tým má smůlu, když v jeden čas ztratil najednou Joe Sakica, Paula Šťastného a Ryana Smytha. Místo toho, aby dával šanci svým hráčům na výmluvy a nechal je hrát pouze jako individuality, dokázal zbylé hráče vyburcovat natolik, že hráli jako tým i bez těchto opor a dokázali najít jiné cesty k vítězství a postoupit do playoff.
Důvodů proč Savard skončil je několik. Za zásadní lze považovat příchod Scotty Bowmana a též to, že prezident Blackhawks John McDonough se postupně učí z hokeje více a více. Dalším důvodem je, že Rocky Wirtz nemá na Savarda žádné osobní vazby a je to obchodník, který pokud vidí lepší možnost k rozšíření svého majetku, tak ji využije. Výše zmíněná trojice po té, co viděla v přípravném kempu, 1. pod tímto vedením, a po začátku sezony usoudila, že Denis Savard není tím, kdo by měl vést takto mladý tým. Blackhawks mají totiž po Phoenixu druhý nejmladší tým v NHL a ten potřebuje zkušené vedení, aby se rozvíjel k lepším a lepším výkonům.
A zkušenost v tomto případě představuje Quenneville, který má za sebou již více než 800 utkání na postu hlavního trenéra a také má na kontě 800 utkání jako hráč. Quenneville by měl do týmu přinést respekt a řád, který bude platit pro všechny a to bez výjimky. A tak i Patrick Kane například bude muset více bránit, než byl zvyklý, jinak se na led tak často dostávat nebude.
Centrální divize je jednou z nejtěžší v NHL a když se podíváte na trenéry těchto týmů bylo jasné, že Blackhawks jsou na této pozici slabší, než ostatní. V Detroitu je Mike Babcoch, v Nashvillu Barry Trotz, v Columbusu Ken Hitchkok a v St. Louis Andy Murray, každý nejméně s 10 lety zkušenosti v pozici hlavního kouče na střídačce v NHL a proti tomu nemohl Savard obstát.
Výše napsané ovšem není namířeno proti Savardovi jako osobnosti Blackhawks. Byl a bude ikonou Blackhawks, ale nikdy se neměl stát trenérem Blackhawks bez větších zkušeností. Jak již výše zmíněno doplatilo na to více trenérů a především celý tým Blackhawks. Prezident McDonough nabídl Savardovi jiné místo v organizaci Blackhawks, jaké a jak se k tomu bývalý trenér postavil zatím není známo.