Blackhawks a Red Wings se utkávají již od roku 1926
Na následujících řádcích si můžete přečíst překlad článku Rockyho Bonana z NHL.com, který se před Winter Classic věnoval dlouhodobé rivalitě mezi hokejisty Chicaga a Detroitu.
United Center netáhne tolik jako dříve starý Chicago Stadium, mile přezdívaný „Bláznivec na Madisonově“. Nicméně je v něm pro skvělé souboje Blackhawks a Red Wings více sedadel, která se zaplní vždy, když Detroit zavítá do města. Z deseti největších návštěv v historii United Center (od sezony 1994/95) je 7 právě na utkání Hawks proti Wings.
To má několik příčin. Oba týmy jsou z Original Six, blízkost (obě města dělí pouhých 283 mil [cca 450 km – pozn. př.]), hromada činovníků, hráčů a barvitých, téměř nesmrtelných, osobností v Hale slávy, bouřlivé domácí prostředí a klasické dresy, které nikdy nevyšly z módy a stále se prodávají výborně.
„Na to je těžké odpovědět,“ byla nejprve odpověď bývalého hráče Blackhawks a nyní hráče Red Wings Dana Clearyho. Nakonec ale zvolil bezpečnou odpověď z pohledu vzorného zaměstnance: „Musím zvolit okřídlené kolo, ačkoliv Chicago má taky skvělé barvy a dresy.“
Oba týmy se znovu střetly v sobotu v Detroitu v předzvěsti Winter Classic 2009, která se uskuteční 1. ledna na Wrigley Field. Další zápas je na programu 30. prosince v Detroitu, tak aby se před Winter Classic rivalita pořádně přiostřila.
Chicago a Detroit svedly nejvíce vzájemných soubojů základní části v historii NHL a utkání na slavném Wrigley Field, kterým vstoupí do nového roku, bude již jejich 701. střetnutím.
Do 25. října se Blackhawks a Red Wings potkali v základní části v 698 zápasech: Lepší skóre má Detroit, když vyhrál 353 utkání, 254x prohrál a 84 zápasů skončilo nerozhodně. Wings vedou i v počtu vstřelených gólů, 2192 proti 1913.
V playoff je to jiný příběh, Blackhawks mají lehce navrch ve výhrách (38 ku 31), gólech (210 ku 190) i vítězných sériích (8 ku 6).
Všechno začalo 24. listopadu 1926. Dva nové středozápadní týmy v NHL se střetly poprvé, když v Chicago Coliseum, aréně, která předcházela Blázinci, vyhráli Detroit Cougars (Red Wings od roku 1932) nad Chicago Black Hawks 1:0 (Blackhawks od roku 1986). Frank Frederickson vstřelil pět minut před koncem jediný gól, asistenci si připsal obránce Hobie Kitchen. Brankář Hap Holmes vychytal první nulu ve své nováčkovské sezoně. Byla to prví výhra v historii detroitského klubu, stejně jako prvn porážka v historii klubu pro Chicago.
A od té doby se střetávají stále.
Je téměř nemožné vybrat jeden moment z těch soubojů, který by čněl nad ostatními, ale začít můžeme v playoff. Poprvé se oba týmy potkali v playoff v sérii na 3 výhry ve finále Stanley Cupu 1934. Blackhawks získali vedení 2:1 a čtvrtý duel pak hráli doma. Zkušený Mush March, který měřil jen 163 cm a vážil 70 kg, vsítil rozhodující gól v čase 10:05 druhého prodloužení. Chicago vyhrálo 1:0 a získalo svůj první Stanley Cup. Brankář Charlie Gardiner, kapitán Black Hawks, pochytal 40 střel a udržel čisté konto.
Odveta ve finále Stanley Cupu na sebe nechala čekat až do roku 1961, když Chicago opět pokořilo své protivníky ze Středozápadu, tentokrát v 6 utkáních. Rozhodnutí přišlo 16. dubna, když Blackhawks zvítězili na detroitském Olympia Stadium 5:1. Chicagští Bobby Hull a Stan Mikita nasbírali v sérii oba po 7 bodech, obránce a kapitán Pierre Pilote jich měl 8. Red Wings vedl Gordie Howe také s 8 body. Setkání ve finále bylo nezvratitelným osudem, když v semifinále překvapivě vyřadili silnější celky Montréalu a Toronta.
„Abychom se dostali tak daleko, museli jsme porazit Montréal. Náš brankář Glenn Hall čaroval, nikdy jsem neviděl někoho chytat tak dobře,“ vzpomíná Mikita. „Proti Detroitu jsme na tom byli lépe. V sezoně jsme skončili 3., oni byli na 4. místě. V šestém utkání se dostali do vedení 1:0. Reg Fleming vyrovnal v oslabení a vítězný gól vstřelil Ab McDonald.“
„Nebyl jsem moc na podávání rukou. Po utkání jsme odešel do šatny a dával si sprchu. Na cestě z haly jsem šel kolem šatny hostů, našel kapitána a poblahopřál mu. Pak jsem se podíval po trenérech a udělal to samé. Dělal jsem to ale až o hodinu později, když jsem vychladl. V dobách, kdy v lize hrálo jen šest týmů, jsme se viděli 14x v sezoně, nebylo vůbec těžké vybudovat mezi sebou rivalitu.“
Chicago a Detroit se v následujících sezonách střetly v playoff pětkrát, třikrát postoupili dál Red Wings.
Od začátku sezony 1970/75 bylo Chicago přeřazeno do Západní divize, zatímco Detroit zůstal na Východě. V ročníku 1981/82 se znovu potkali v nové Norrisově divizi a tak to zůstalo do dneška. Přes delší časový odstup se z rivality neztratil žádý náboj.
„Když jsem začínal a přijel do Olympie, Howe ještě hrával a Alex Delvecchio byl také na ledě,“ vzpomíná brankář Tony Esposito, člen Haly slávy, na svou nováčkovskou sezonu 1969/70. „My jsme pořád měli v týmu Hulla. Byl jsem mladý a nastupoval jsem proti čtyřicátníkům, to bylo výjimečné. Detroit jsme potkali v playoff 1970, pamatuji si, že jsme je vyřadili ve 4 utkáních. Jak léta ubíhala, vzpomínám si na stěhování do Joe Louis Areny. Cítil jsem se v ní trochu jinak než v Olympii.“
„Proti Detroitu se mi dařilo. Byl to divizní rival, hrálo se o důležité a potřebné body. Odehráli jsme pár skvělých zápasů.“
Chicagský rodák Eddie Olczyk hrál za Blackhawks v letech 1984 až 1987 [a později na závěr kariéry v 90. letech – pozn. př.] a nyní dělá expertního komentátora pro NBC, která bude přenášet Winter Classic z Wrigley. S rivalitou mezi Blackhawks a Red Wings se poprvé setkal už ve chvíli, kdy o hraní v NHL teprve snil.
„Je to střetnutí týmů z Original Six a kde dnes liga bez Original Six byla?“ ptá se Olczyk. „Pokaždé to byl intenzivní zápas a jako fanoušek jste se vždy díval v rozpisu dopředu, kdy zase Red Wings přijedou, a při tom jste myslel na jejich slavnou minulost a velké hráče jako Howe a Lindsay. Mezi profesionály jsem přišel v roce 1984 a Joe Louis Arena byla vždy mou oblíbenou halou. Vždycky tu byla silná rivalita. Věděli jste, že musíte být pořádně připraveni, člověk si nikdy nemohl být jistý, jak se ta utkání vyvinou. Vždy jste ze sebe museli dostat to nejlepší, pro oba týmy to tak bývají speciální střetnutí.“
„Red Wings na tom byli na konci 70. a začátku 80. let špatně, pak se objevil Yzerman a tým získal Illitch. Přelilo se to pak na druhou stranu, těžké časy prožívali Hawks. Ale ve vzájemných zápasech jste aktuální statistiky mohli bez obav zahodit. Věděli jste, že oba týmy budou hrát na maximum. Měl jsem to štěstí se těchto vypjatých utkání několikrát zúčastnit. Během mé první sezony jsme hráli proti Detroitu také v playoff, byla to pro mě čest a výsada.“
25. října sledovalo v zaplněném United Center 22 690 diváků, čtvrtá nejvyšší návštěva v historii klubu, první střetnutí těchto dvou oddílů v letošní sezoně; Red Wings vyhráli 6:5 na nájezdy. Byl to parádní závěr utkání, kdy Blackhawks po většinu zápasu vedli, dokud ve třetí třetině Detroit třemi góly neotočil skóre. Ve vedení ale nezůstal dlouho, zazračné dítě Patrick Kane srovnal v 53. minutě v přesilovce 5 na 3 a utkání dospělo do prodloužení a následných nájezdů. V posledním pokusu napálil Marián Hossa puk golfovým úderem za záda gólmana Blackhawks Nikolaie Khabibulina a ukončil tak další kapitolu v legendami opředené rivalitě, utkání č. 698.
„Odehráli jsme pár dobrých soubojů,“ řekl Cleary. „Ta výhra 6:5 na nájezdy, to bylo neuvěřitelné utkání.“
Doufejme, že 700 dalších takových bude následovat.
Vidět modrou čáru z obou stran
Podle Elias Sports Bureau do léta 2008 obléklo během své kariéry dres jak Blackhawks, tak Red Wings 136 hráčů a 11 brankářů. Nejvíce, celkem 1214 (664 za Indiány a 550 za okřídlené kolo) jich odehrál chicagský rodák, obránce Chris Chelios.
Mladší fanoušci dnešních Red Wings budou možná překvapeni, ale Chelios byl během své kariéry u Blackhawks hodně ofenzivním obráncem. V letech 1990 až 1999 nastřílel 92 branek a celkem nasbíral 487 bodů. Teď je z nejstaršího hráče NHL v jeho 25. sezoně defenzivní jistota. Za Detroit má na kontě 21 gólů a 152 kanadských bodů.