Chicago Blackhawks

Duncan Keith při rozhodující brance ve finále Stanleyho poháru 2015

Kteří hráči by mohli z Chicaga odejít?

Ve druhém dílu letního seriálu se zaměříme na možnosti odchodů. Bez smlouvy jsou útočníci Hinostroza, Smith (oba nechránění), Hagel, Kämpf, Nylander, Suter či Zadorov, o výměnu měl z rodinných důvodů požádat Duncan Keith a nepříliš výraznou důvěru trenérů mají Dylan Strome a Brett Connolly. V obraně mají Blackhawks řadu možností a navíc se spekuluje o jejich zájmu o Dougieho Hamiltona (volný hráč z Caroliny) či Setha Jonese (Columbus), jeden ze skupiny mladých obránců by tak mohl být vyměněn podobně jako nedávno Jokiharju do Buffala za Nylandera nebo právě v potenciálním trejdu Jonese. Do hry navíc vstupuje nadcházející rozšiřovací draft Seattlu. Podrobnosti k případným ztrátám v sestavě Hawks si můžete přečíst na následujících řádcích.

Potenciální odchody lze rozdělit do několika kategorií: hráči bez platné smlouvy, ti, kteří připadají v úvahu pro rozšiřovací draft Seattlu a ti, kteří v Chicagu nemají pevné místo (anebo chtějí odejít ze své vlastní vůle). Smlouva skončila třeba Hinostrozovi, Hagelovi, Kämpfovi, Nylanderovi, Suterovi nebo Zadorovovi, přičemž s výjimkou prvně jmenovaného jsou všichni ostatní chráněnými volnými hráči. Kämpf, Suter a Zadorov mají nárok na arbitráž, Hagel s Nylanderem potřebné podmínky nesplňují. Alternativám pro Seattle jsme se věnovali v předchozím článku. Nejistou pozici mají u Blackhawks útočníci Dylan Strome a Brett Connolly a dříve či později bude Chicago muset rozlousknout příliš početnou skupinu mladých obránců (Boqvist, Mitchell, Kalynuk, Beaudin aj.). Pokud se Blackhawks podaří získat z Columbusu Setha Jonese, o kterého se údajně zajímají, zde se pravděpodobné, že jeden ze jmenovaných zadáků bude u takové výměny součástí. V posledních dnech nicméně téma odchodů souvisí především s Duncanem Keithem, veteránem, který má zásadní podíl na třech Stanleyho pohárech, dvakrát získal Norrisovu trofej a svou kariéru pevně spojil právě s Chicagem. Jenže z rodinných důvodů by uvítal výměnu do jednoho z celků na Západě Kanady či do Seattlu, přestože má ještě dva roky platný kontrakt.

Z volných hráčů, kteří mohou po konci smlouvy odejít bez náhrady, stojí za zmínku pouze Vinnie Hinostroza. Ten po návratu do Chicaga v 17 zápasech nasbíral 12 bodů (4+8), po přestupu z Floridy pookřál a řekl si o delší angažmá. Jenže Blackhawks mají na jeho místo na křídle třetího či čtvrtého útoku velké množství alternativ a těžko usuzovat, jestli v jejich plánech místní rodák figuruje i nadále. Zack Smith letošní sezonu vynechal kvůli zranění, v té předchozí po příchodu z Ottawy stihl 50 utkání (4+7). Na solidní výkony z dřívějšího období nenavázal a v sestavě scházet nebude. Pirri a Quenneville se v Chicagu neuchytili a brankář Tomkins si sice postupně vybudoval dobrou pozici na farmě v Rockfordu, prostor už ale dostanou jiní (Morris se Söderblomem).

Alespoň pro Chicago není úplně výjimečné, že své chráněné volné hráče raději vymění než aby se zabývalo řízením před arbitráží. Nedávno takto Hawks trejdovali po první zdařilé sezoně Dominika Kahuna a nelze vyloučit, že podobný osud stihne také Piuse Sutera. Ten měl ve své úvodní zámořské sezoně původně nastupovat spíš na křídle, absence Toewse s Dachem a malá důvěra trenérů ve Stromea mu však poskytly štědrý prostor na centru prvního útoku. Tam si Suter nevedl vůbec zle, v 55 zápasech nasbíral slušných 27 bodů (14+13) a jen těžko usuzovat, jaké jsou jeho finanční představy o nové smlouvě.

Adam Gaudette, David Kämpf a Alex Nylander by snad měli prodloužit smlouvy bez větších starostí, ačkoliv první dva by mohli být přijatelnou možností pro Seattle a třetí jmenovaný začíná po promaroděné sezoně v podstatě od nuly. Nylander je talentovaný útočník, od kterého se v Buffalu a Chicagu čekalo víc, i v rozšiřující konkurenci s ním ale Hawks zřejmě budou mít ještě trochu trpělivosti. K Hagelovi, který v sestavě Blackhawks letos patřil mezi nejpříjemnější překvapení, už se v médiích sice objevily strohé informace, že jej klub nechce na základě jedné povedené sezony přeplácet, avšak tím, že nemá nárok na arbitráž, by měla být při vyjednávání pozice Hawks silná.

Nejsložitější se tedy zdá být situace kolem ruského obránce Nikity Zadorova. Jeho silová hra je v Chicagu platná a v sestavě má svou pozici, jenže poměrně často chybuje a v představách o platu se údajně obě strany rozcházejí více než výrazně. Ve složení obrany pro nadcházející sezonu najdeme mnoho otazníků a v případě Zadorova je zřejmě nejdůležitějším aspektem, jestli se hráč s klubem shodne na tom, že je jeho role ve druhé nebo spíš ve třetí dvojici. Tomu pak musí plat odpovídat a pokud si Zadorov představuje větší prostor než mu Chicago chce nabídnout, budou se jejich cesty muset rozejít.

Chicago údajně patří mezi hlavní zájemce o Dougieho Hamiltona, volného hráče z Caroliny, a Setha Jonese, obránce Columbusu, který má smlouvu ještě na příští rok a hodně se spekuluje o tom, že by chtěl z klubu odejít, nejlépe snad do Colorada. U Hamiltona je to jen otázka podmínek nové smlouvy a oboustranného zájmu, v případě Jonese by Blackhawks museli nabídnout přijatelnou protihodnotu a zároveň se s rodákem z Texasu domluvit na novém kontraktu, aby jim za rok neutekl bez náhrady. Novináři v zámoří odhadují, že by Columbus chtěl Kirbyho Dacha a/nebo čtyři podstatné části: hotového hráče pro NHL, skutečně talentovaného juniora, volbu v 1. kole a ještě něco navíc. Zájemců o Jonese je vícero, manévrovací pole Blue Jackets tak omezuje zejména nejistota ohledně toho, jestli šestadvacetiletý hokejista v novém klubu podepíše nový kontrakt. Chicago by mohlo nabídnout třeba Stromea nebo Sutera, Mitchella, Kurasheva a volbu v 1. kole, jiné kluby ale asi nabídnou lákavější možnosti. Názory na Jonese a jeho dovednosti se liší, v posledních dvou letech neměl vyloženě skvělá čísla, v Columbusu ale tráví na ledě spoustu minut proti nejlepším hráčům soupeře a zadní řady Chicaga by nepochybně vystužil, na řadu let dopředu. Hamilton je jiným typem hokejisty, šikovný a odvážný do útoku, s rezervami v defenzivní činnosti. V jeho prospěch nicméně hovoří to, že je k mání na volném trhu, podobně jako další alternativy v osobě Tysona Barrieho či Aleca Martineze.

Jak Hamilton, tak Jones jsou praváci, stejně i Murphy, Boqvist a Mitchell. S příchodem Stillmana, pěknými výkony Kalynuka a relativně povedenou sezonou Boqvista, který má sice častější problémy se zdravím, ale na ledě udělal pokrok a Chicago si od něj hodně slibuje, se místa v obraně zaplňují, bez ohledu na výsledek draftu Seattlu. Spíš dříve či později se asi dočkáme podobné výměny jako když Blackhawks pustili do Buffala obránce Jokiharjua a přivedli náhradou Nylandera. Záleží na vedení, zdali v podobné situaci vidí Iana Mitchella nebo Nicolase Beaudina anebo jestli jednomu či druhému neuškodí velký prostor na farmě v Rockfordu.

Nejpodstatnějším odchodem z Chicaga zdá se bude vynucená výměna Duncana Keitha. Pomineme-li konec kariéry Seabrooka s Shawem, jedná se o další osobnost, bez které si zápasy Blackhawks představit jen těžko. Chicago Keitha draftovalo před 19 lety ve 2. kole a po dvou letech na farmě v Norfolku se brzy stal ústřední tváří obrany Hawks. Za Chicago dosud odehrál téměř 1200 zápasů (105+520, +144), ve 135 utkáních playoff nasbíral 86 bodů (18+68) a na ledě byl při všech situacích. V posledních dvou sezonách sice už nemá pěkná čísla v podrobnějších statistikách, stále je ale kondičně velmi dobře připravený a pokles ve výkonnosti může souviset jednak s věkem, jednak i s obecně slabšími spoluhráči a menšími ambicemi klubu.

V Chicagu by Keith i nadále měl místo v první obraně, přestože by bylo vhodné jeho čas na ledě trochu omezit. Do konce jeho dlouhé smlouvy, kterou podepsal v prosinci 2009, schází ještě dvě sezony, přesto měl rodák z Winnipegu požádat Chicago o výměnu na Západ Kanady, z rodinných důvodů. V tuto chvíli se často hovoří o zájmu Edmontonu, byť jsou podle novinářů představy obou mužstev odlišné. Ve hře je také Seattle, o jehož záměrech se sestavou se zatím můžeme jen dohadovat. Alternativou je také Calgary, zatímco vzpomínky na vypjaté série playoff s Vancouverem napovídají, že Canucks nejspíš ve hře nebudou. Potíž je v tom, že pro Chicago má Keith jak na ledě, tak v kabině i ze sentimentálních důvodů větší hodnotu, než jako by měl pro jiný tým. V Seattlu by mohl být ikonou, lídrem, jednou z hlavních tváří, ale za týden mu bude už 38 let. Edmontonu by mohl pomoct k většímu úspěchu v playoff, jenže Oilers mají obránců relativně dost a za hráče, který z platového stropu ukousne 5,5 milionu a měl by menší roli ve druhé obraně, nabízejí některou ze svých vlastních nevýhodných smluv (Neal, Koskinen, možná Kassian).

Keith už není typem hráče, za kterého by Chicago mohlo získat nějakou významnou protihodnotu. Stejně tak není psancem, kterého se Hawks chtějí a musí zbavit kvůli vysokému platu. Fanoušci soupeřů jeho příchod často vidí jako možnost z Chicaga získat nějakou odměnu za jejich vstřícnou protislužbu, zatímco Hawks vnímají Keithovu situaci naopak: jako respekt a službu legendě, jejíž přání chtějí splnit. Pokud se zájmy všech stran protnou, stane se tak asi až ve chvíli, kdy všechny dokáží trochu ustoupit. Spekulace, že by Chicago mohlo Keitha vykoupit ze smlouvy, nelze vyloučit, ale nepovažuji je za pravděpodobné, a vůči rozšiřovacímu draftu by se dvojnásobný vítěz Norrisovy trofeje musel vzdát své klauzule o nevyměnitelnosti. Z Calgary na veřejnost žádné další zprávy neprosákly, zatímco u Edmontonu to vypadá, že by za Keitha mohlo Chicago získat obránce Caleba Jonese (bratra Setha Jonese) a nižší volbu v draftu, pokud Hawks budou i nadále hradit část Keithova platu. Alternativně bude takový trejd rozšířený o drahou smlouvu útočníka Jamese Neala nebo brankáře Mikko Koskinena, které by následně Chicago vykoupilo.

Jisté je, že Keitha Blackhawks vyměnit nechtějí, iniciativa není na straně klubu. Kanadský obránce ale v Chicagu odvedl takové penzum práce a naprosto zásadním způsobem se podílel na nedávných úspěších, že je na místě mu jeho lidsky veskrze pochopitelné přání splnit. Nikoliv za každou cenu, ale pokud to má trochu bolet, tak budiž.